Věřit či mít víru. Slova, která si v první řadě spojujeme s Bohem, Buddhou nebo jinými „nadpřirozenými“ silami. Jak k něčemu takovému ale přijdou ateisté? Životní rovnováha, naše bytí se v základu skládá ze tří složek, mezi kterými balancujeme. Jedná se o osobní život, tedy nás jako personu, poté pracovní život, tedy naše potřeba něčím přispět, a poté spiritualitu, naše duchovno. Někomu se daří mezi těmito složkami zachovávat harmonii, někdo věnuje více pozornosti jen některé. Dnešní doba pak klade největší nároky především na tu poslední. V moderním světě se jen těžko hledá místo pro spiritualitu a duchovno. Což je ale velká škoda, neboť je to právě víra, která může náš život prohřát pocity, které naplní naši vnitřní zásobárnu energie. Duchovno není pouze náboženství, víra jako taková ho totiž dokonce přesahuje.
Věřte a konejte
Víra rozhodně není pouze o nadpřirozenu a jiné „vyšší“ moci. Jedná se o něco, v co jsme ochotni věřit, čemu dáváme svou důvěru. Nejde tedy jen o to, že například „věříte, že jsme tu z nějakého důvodu“, ale třeba i o to, že „věříte, že se ta ztracená peněženka zase najde“. Důležité je, že podle víry volíte rovněž své kroky, aniž byste si to třeba úplně uvědomovali. Víra v nalezení ztracené peněženky vás zavede do banky či na policejní stanici, díky čemuž se mohou dát do pohybu věci v důsledku kterých se se svou peněženkou opravdu znovu shledáte. Pokud ale odmítnete věřit a nic nepodniknete, potom se ani nemůže něco stát. Situace zůstane stejná, protože bude postrádat motor v podobě vaší víry, která může poměry změnit. Víra by se neměla zakládat jen na rozjímání, neboť modlení pětkrát denně za vás nic nevykoná. Jde o to, čerpat ze své víry vnitřní energii, která vás bude posouvat novým směrem. Takže, ať už věříte v cokoliv, je velmi důležité této víře naslouchat, protože je to právě její hlas, který je schopen vyburcovat v činu.
Teď! Žádné potom
Víra pramení z naší důvěry v určitou skutečnost, akci nebo věc. Něco takového ale nelze nastavovat jako minutku. Buď tomu věříte nebo ne. Nelze tedy věci podmiňovat tím, že „až se něco stane, tak potom budu věřit“. Víře nemůžete stanovovat podmínky, za kterých pro vás bude zajímavá. Také ji nemůžete tlumit či uměle vyvolávat. Tak víra nefunguje. Pocit víry je jako teplo, které se rozlévá po těle, světlo, které proudí žilami a dodává optimismus. Umožňuje vidět i ty nejobyčejnější věci z nového úhlu. Víra je to, co dodává růžím jejich omamnou vůni, ke které si chcete přivonět, motýlům jejich plavnost, kterou chcete sledovat, šustění listí skrytý význam, který chcete poslouchat. Jde o dnes, o teď a tady, o stávající vteřinu, kterou už nikdy nebudete moci vrátit. Naplňte svůj život vírou v lepší zítřky a prožívejte ji s každým nádechem.
