Vadžrajána, tantrajána nebo též mantrajána tvoří společně s mahájánou a théravádou tři hlavní cesty buddhismu. Z těchto tří učení je pak právě vadžrajána považována za tu nejkratší, která vede nejrychleji k cíli tedy osvícení. Do určité míry by šlo tento způsob praktikování nauky Buddhy Šákjamuniho označit za jakousi modernější adaptaci klasické buddhistické nauky. Oproti dřívějším modelům se v této nauce nachází dodatečně pojmenované úrovně – jedná se o tzv. malou cestu, velkou cestu a nezničitelnou cestu. Správným přístupem lze v rámci tohoto členění dojít nejvyššího učení poměrně rychle. To způsobí, že rozdíly mezi subjekty a objekty se úplně smažou a jedinec je tak schopen dojít osvícení. Uvádí se, že buddhismus diamantové cesty je určen pro dlouhodobě praktikující bódhisattvy, kterým se již podařilo dosáhnut určitého stavu probuzení mysli. Takto připraveným stoupencům svého učení měl Buddha Siddhártha Gautama pomoci vhlédnout, probudit kvality jedince a pomoci mu je plně rozvinout. Tito stoupenci v Buddhovi neviděli boha či jinou vyšší bytost, ale vnímali ho jako zrcadlo své vlastní mysli. K dosažení osvícení přitom používali těchto cest:
- Cesta metod – Zde jedinec pracuje se svou vlastní myslí tak, aby byla ve výsledku schopná rozpoznat sama sebe skrze svou vlastní energii.
- Cesta vzhledu – Vhled do svého vlastního vědomí a myšlenek je druhým způsobem, jak docílit rozpoznání vlastní mysli. Slouží k tomu meditace klidu, vizualizace Buddhy a další praktiky.
- Cesta identifikace, též tzv. gurujóga – Během této cesty se praktikující jedinec identifikuje s učitelem. Je ovšem důležité, aby pochopil smysl této lekce, jež zdůrazňuje i samostatnost a nadhled, a nikoliv se pouze slepě ztotožňoval se svým „lámou“.
Buddhismus diamantové cesty
Buddhismus diamantové cesty je jednou ze škol, která učení vadžrajána aplikuje. Založil ho Lama Ole Nydahl, který se společně se svou manželkou v roce 1969 stali první žáky z Evropy, kterým bylo umožněno se učit buddhistické teze od XVI. karmapy. Po tříročním pobytu v Himalájích otevřel Ole Nydahl toto vědění světu prostřednictvím škol, které vybudoval nejdříve v Evropě, později v USA, a i dalších částech světa. Buddhismus diamantové stezky by se dal označit jako způsob dosažení osvícení vhodný pro lidi ze Západu. Mentalita lidí v rámci světa je velmi odlišná, a zatímco pro některé jedince není problém zpřetrhat pouta, vzdát se všech svých věcí a plně se oddat buddhismu v klášteře, pro moderního člověka je to představa téměř nemožná. Buddhismus diamantové cesty proto umožňuje jít jakousi „zkratkou“, při zachování určité podoby běžného životního stylu. To ovšem neznamená, že by osvícení bylo dosaženo přes noc. Metody této školy jsou rovněž spojené s odříkáním, opakováním manter, očištěním apod.
