Od dětství nás učí různým skutečnostem, kterým budeme muset během života čelit. Dozvídáme se tak, že přátelství je důležité, že bychom si měli pomáhat, že láska hory přenáší a statečnost je vždycky odměněna. V záplavě těchto mouder se potkáváme se třemi životními pravdami, které mohou formovat náš život. A to obzvlášť za předpokladu, že je odmítneme přijmout nebo jim zkrátka nevěříme. Připomeňte si, co je opravdu důležité, a bez čeho se vám velké životní kroky a rozhodnutí budou dělat jen velmi těžko.
Každá obsese něco stojí
Posedlost, nutkání, touha. Každý člověk pociťuje soubor těchto emocí při něčem jiném. Zatímco někoho zaplavuje nutkání si několikrát denně zapálit cigaretu, jiného trápí utkvělá představa, že musí více vydělávat, do třetice může pozlobit potřeba být lepší. Ať už je vaší posedlostí cokoliv, měli byste si uvědomit, že si vždycky bere něco na oplátku. Nikotin si ulupuje z vašich plic, touha vydělávat horentní sumy, i když je nepotřebujete, krade váš čas, pocit, že nejste dost dobří vám bere vaše sebevědomí. Každá obsese, každá posedlost něco stojí, i když si to nemusíte dost dobře uvědomovat. Zjistěte, co je tou vaší, a nasaďte jí ohlávku. Nenechte si od ní nic poroučet.
Peníze nejsou v životě to nejdůležitější
Spisovatelka Louise Pennyová, v jedné své knize vložila do úst postavě moudro „Za peníze si koupíte jen a pouze prostor“. Peníze neposkytují štěstí, pohodlí ani přátelství. Lze si za ně pořídit ale větší auto. Prostornější byt. Dovolenou do vzdálenější destinace. Ale nic z toho nepředstavuje pro lidský život něco skutečného. Radost lze mít z obyčejné kopretiny stejně jako z tuctu růží. A i když tuto ctnostnou pravdu známe všichni, občas na ni během života zapomínáme. A poté přeženeme reakci na poškrábané auto, roztržené šaty či rozbitý mobil, i když se jedná jen o věci, které lze nahradit.
Pavučina lží umí být velmi těsná
Lži jsou součástí každodenního života. Od „Už jsem na cestě“ přes „Já to dneska udělám“ až po „Jsem ve svém životě šťastný“. Lžeme svému okolí, svým blízkým, ale hlavně lžeme sami sobě. Lež ve výsledku není nic jiného než přetvářka. Během celého dne nosíme masku, které odkládáme snad jen večer před spaním. Neumíme si užívat běžného života, protože stále něco předstíráme. K ukončení života ve lži vedou dva kroky – nejprve je nutné začít říkal pravdu lidem kolem sebe. Tedy nelhat ostatním. Po tomto kroku se ale nachází skok do prázdnoty, kterou jsme si vytvořili lhaním sobě samým. Nelze se donekonečna utěšovat, že jednou bude lépe, že se cítíme ve svém životě dobře, když tomu tak není, když chceme něco jinak, ale nechceme si to připustit ani sami před sebou. I když lži umí pořádně přiškrtit hrdlo, nezapomeňte, že ale s připuštěním pravdy je také nutné přijmout i důsledky, které to s sebou nese.
