Duchovní probuzení je popisováno jako prozření, pochopení všeho, nalezení klidu, harmonie a vlastního štěstí, poznání sebe sama a vztahů kolem sebe. Život bez spirituality je povrchní a jako takový nevede k pochopení opravdovosti. Je nutné ponořit se hlouběji do svého nitra, aby mohlo dojít ke smíření a plnému převzetí zodpovědnosti za sebe, své činy a své chování. Taková cesta není jednoduchá a rozhodně není rychlá. Což může pro některé jedince působit odrazujícím dojmem. Je třeba vytrvat, nenechat se odradit ani dlouhou cestou, ani nejistým výsledkem. O tom nacházení spirituality je, musíte věřit, nebát se škobrtnout, protože žádný osvícený z nebe nespadl. Každý má právo na nalézání své vlastní spirituality tak, podle svých potřeb a možností. Vždy se ale musí připravit na to, že se zvolený způsob může ukázat jako slepá ulička či narazí na okliku. K nalezení vnitřní spirituality žádné zkratky nevedou. A v tomto procesu to do jisté míry mají muži těžší než ženy, protože jejich nátura je odsuzuje k většímu počtu překážek na jejich cestě.
Orientace na výsledek
Muži jsou ze své podstaty zaměření na výsledek. Citát o tom, že cesta je někdy cílem, jim tak naprosto nic neříká. Touží vidět výsledky, a proto urputně šlapou ke svému stanovenému cíli. Chtějí projít cílovou páskou, vědět, že teď už je to TO ONO, čeho chtěli dosáhnout. Především zpočátku se jim mohou pomalé změny jevit jako frustrující. Někdy si ani neuvědomují, že změna už začala a věci se daly do pohybu. Stále si připadají stejní, zdá se jim, že staré přetrvává, a proto to nesou velmi těžce.
Po cíli přichází další cíl
Nalézání vnitřní spirituality by se do jisté míry dalo přirovnat ke šplhání na vrcholek hory. Všechny dosažené body je důležité dobře zafixovat a ukotvit, upevnit je. Jinak riskujeme, že i když dosáhneme vrcholu, některý z neukotvených bodů se zhroutí a my se zřítíme zpět dolů. To se může stát především pokud šplhání je příliš rychlé, stejně jako dosažení cíle. Nejen špatné základy ale mohou vést k pádu. Prozření, kterého bylo dosaženo za krátkou dobu, může být přijímáno nepokorně, pyšně a jedinec se ani nestihne nadát a stáhnou ho kvůli jeho povýšenosti zpět jeho staré zvyky. Dosažení spirituality není nikdy u konce, nejedná se o trvalý stav, a je nutné k němu tak přistupovat.
Mesiášský komplex
Muži jsou ti silnější. Muži nepláčou. Muži vykonávají role záchranářů – jsou to hasiči, vojáci, zdravotní záchranáři. Muži jsou od dětství pasováni do rolí, díky kterým potom pociťují nutnost zachraňovat. Muži potřebují spasit svět. A pokud se jim podaří dosáhnout harmonie se svým nitrem, nalézt vlastní spiritualitu, jsou odhodlaní o správnosti takového kroku přesvědčit celý svět. Každý se pod jejich vedením musí stát tím, co oni, protože to je jediná správná cesta. Nebo to tak alespoň oni vnímají ve svém mesiášském komplexu.
