Týrání, psychické deptání, fyzické násilí, šikana. To jsou slova, která nepředstavují běžný zdravý vztah. Přesto jsou lidé, kteří jsou ochotní ve vztazích s takovými známkami zůstat a nechat sebe nebo dokonce své děti či jiné blízké osoby vystavovat následkům takového chování druhého partnera. Velmi častým důvodem může být právě syndrom hladového srdce, který jim neumožňuje vidět cestu ven z takového vztahu. Jak již název napovídá, hladové srdce má hlad. Obrovský hlad. Hlad po lásce a porozumění. A čím déle se mu lásky nedostává, tím více strádá a tím více je ochotno se smířit i s projevy, které s láskou nemají, co dočinění. Lidé doufají, že jejich jednání, jejich obětování, způsobí změnu v chování druhého a konečně se dočkají lásky. A když se to nepovede na poprvé, tak větší oběť by to mohla umožnit napodruhé. A tak pořád dokolečka. Syndrom hladového srdce je velmi nebezpečný, a to nejen pro osobu, která jím trpí, ale také pro lidi v jejím okolí.
Dynamika lidských vztahů
Fáze lidského vztahu jsou ve zjednodušené podobě celkem tři. První je samota. Člověk je sám, nemá partnera. Očišťuje se od svých předchozích vztahů, aby byl připraven na vztah nový. Ten přichází ve druhé fázi. Ta je symbolická zamilovaností a růžovými brýlemi. Druhému odpouštíme téměř vše, nevidíme jeho chyby, teprve se poznáváme. Neseme se jako na růžovém obláčku. Jeho barva ale vybledne a ve třetí fázi vztahu se dostavuje každodennost. Svého partnera už známe, víme jeho chyby. A pokud po vystřízlivění dojdeme k závěru, že se k sobě jako partneři pro život nehodíme, zkrátka se rozejdeme. A začínáme znovu od nuly. Osoba se syndromem hladového srdce bohužel tolik touží po lásce, že nedokáže druhého opustit. I když je totiž ve špatném vztahu, je lásce stále blíž, než kdyby byla sama. Myslí si, že s někým jiným by to bylo stejné. Že je to jejich vina, že dochází k hádkám. A jsou schopni setrvat v takovém vztahu až do hořkého konce.
Jak vyléčit osobu s hladovým srdcem?
Nejdůležitější je, aby prozřela. Aby viděli, že udělali chybu. Neodhadnout kompatibilitu partnera je běžné, ale zůstat v nezdravém, násilném vztahu, to chyba je. A je důležité, aby ji tito lidé neopakovali.
Musí si:
- … uvědomit pouto, co je k agresorovi poutá. – Nejčastější odpovědí bude, že láska. Láska ale nikdy není násilná a hrubá. V takovém vztahu se láska nenachází nikde. Nemá ji ani agresor, který ubližuje, ani týraná osoba, která nemá dost lásky sama k sobě, aby stopnula ubližování.
- … uvědomit, že je druhý zraňuje. – A že zraňování rozhodně není lepší než samota, které se člověk se syndromem hladového srdce tolik obává.
- … uvědomit, že se nic nezmění. – Chování, které je tolerované je v podstatě schvalované. Člověk, který ubližuje, se sám nezmění. Musíme mu nastavit zrcadlo, ukázat mu, že mi s tím nesouhlasíme. Teprve poté má možnost pochopit, že se nechoval správně.
