Podle zpráv psychologů si ženy v dospělosti vyhledávají stejné partnery jako byl jejich „mužský vzor“ v dětství. Nejčastěji se tak jedná o otce, ale někdy také dědečky, bratry nebo strýce. A někdy dokonce ani mužský vzor nemusí vůbec být mužského pohlaví. Ženy, které v dětství byly milovány, dostávalo se jim pozornosti a lásky rodičů, proto mají tendence toto hledat i ve vztazích v dospělosti. Naproti tomu ženy, které byly nějakým způsobem opomíjené, byly „nedomazlené“ či dokonce lásku jako takovou v dětství nezakusily, jsou odsouzeny ve vztazích právě toto vyhledávat. Přitahuje je to, co poznaly, touží napravit své vztahy, chtějí ukázat, že si to zaslouží. Tento koloběh je poté velmi těžké zastavit. Ve vztazích stále opakují stejné chyby a vybraní partneři je zas a znovu zklamávají. Přitom veškeré modely vztahů si odnášejí již ze svého dětství, které nebylo zalité ani sluncem ani láskou.
Jsou odhodlané získat lásku za každou cenu
Dítě, které si pohlazení muselo zasloužit, si tento punc nese i do svých dospěláckých vztahů. Takové ženy se poté usilovně snaží svému partnerovi zavděčit, ukázat mu, že za jeho lásku stojí. To, že se k nim partner chová odměřeně a chladně je neodrazuje. Ba naopak. Takové chování je motivuje k tomu, aby se snažily dvakrát tolik. Trápí je, když je k nim partner odtažitý, ale zároveň o to více usilují, aby se na ně usmál a ukázal i svou druhou tvář. Muži stačí jednou nebo dvakrát projevit takové ženě přízeň a tím si zajistí její oddanost na celý život.
Nestabilní vztah berou jako dobrodružství
Ženy, které v dětství neviděly pozitivní a především stabilní model partnerského vztahu, mohou zkresleně vnímat labilitu svých dospěláckých vztahů. To, že „doma mají Itálii“ jim připadá v pořádku a vztahu mylně přisuzují vášnivost. V takových vztazích ženy nikdy neví, co je čeká zítra. Bude na ně partner naštvaný? Povalí je bouřlivě na postel? Uhodí je? Bude se chtít rozejít? Takové krajnosti nejsou z dlouhodobého hlediska udržitelné. Ženy v takových vztazích emočně strádají, a i když si to nepřipouští chybí jim stabilita a spolehnutí na partnera.
Chyby hledají v sobě
Dítě by mělo být vždy přijímáno, a nikoliv pouze akceptováno. Jinak by mohlo začít hledat chyby v sobě. Co provedlo, že ho nemilují? Nechovalo se tak, jak mělo? Zklamalo maminku a tatínka? A čím? I když dospělí mohou mít pro své chování omluvu, dítě není dostatečně zralé na to, aby tyto důvody pochopilo. Situaci si vysvětlení po svém a začne obviňovat samo sebe. Podobně poté reaguje i v dospělosti na partnerskou krizi. Veškerou vinu hledá v sobě, svého partnera omlouvá. Ženy, které se takto chovají, trpí často nedostatkem sebevědomí a nejsou si samy sebou jisty.
