Vděčnost je popisována jako pozitivní pocit, který cítí příjemce vůči svému dárci. Obvykle je tento pocit následován poděkováním či jiným slovním uznáním. Už malé děti se učí, že by se za určité věci mělo děkovat. A tím je v podstatě učíme i vděčnosti, učíme je, aby vnímaly, že to, čeho se jim dostalo, není samozřejmost. Ale i když děti v mateřské škole tomuto učíme, v dospělosti na to sami dost často zapomínáme. V životě máme stále být za co vděční a svůj život bychom neměli brát jako jistotu. Trocha pokory sluší každému, stejně jako vděčnost. Ne nadarmo se totiž říká, že vděčnost a pokora jsou znakem úspěšného a šťastného člověka. Pociťovat ji můžete uvnitř nebo ji můžete vyslovit nahlas a předat ji tak dál. Stačí pro to jediné slovo: „Děkuji.“
Vděčnost pociťujte k živému i neživému
Vděčnost je jako pocit nejčastěji spojována s tím, že ji vnímáme k někomu. Jsme vděční partnerovi za to, že místo nás zabil pavouka. Jsme vděční úředníci, která nám vyjde vstříc a nežene nás domů kvůli dokumentům, které jsme zapomněli. Jsme vděční svému zaměstnavateli, když nám dá mimořádnou odměnu. Vděčnost bychom ale neměli cílit pouze na živé, protože naši vděčnost a uznání si zaslouží i neživé věci kolem nás. Můžete být vděční za to, že je obloha bez mráčku nebo naopak za déšť, který vám zalije zahrádku. Můžete být vděční vašim stromkům za to, že plodí ovoce. Můžete být vděční květině, která vám rozjasní a provoní den. Náš vděk si zaslouží i věci, které bychom mohli, ale neměli brát jako samozřejmost.
Oceňujte i maličkosti
V životě nás často svazují naše očekává. Ta ale mohou být občas zkreslená, někdy dokonce až nereálná. I přesto ale když nedojde k jejich naplnění, cítíme se zklamaní. Za určitý opak takového negativního postoje je právě vděčnost. Neočekávejte ke svým narozeninám veledary a buďte vděční už jen za to, že si na vás někdo vzpomněl a popřál vám. Nebuďte zklamaní, že vám partner nenosí každý týden květiny, ale buďte mu vděční za to, že má na vás čas, že vám otevře dveře, že vás pohladí či hezky osloví. I za takové drobnosti bychom měli být vděční, protože i když pro nás je to rutina, pro někoho jiného by to byl splněný sen.
Vděčnost je záležitostí každého z nás
Každý člověk je jiný a stejně tak je jiné i jeho vnímání světa a pocit, za co by měl být vděčný. Každý máme ve svém životě něco, za co bychom měli být vděční, přičemž každý by si měl najít to své. Zatímco jeden oceňuje své zdraví, je vděčný za to, že vidí, chodí a cítí, jiný může být vděčný za to, že má tolik příležitostí k cestování, jiný zase ocení hojnost jídla a pití. Nikdy bychom ale neměli očerňovat druhé za to, že za něco nejsou vděční. Oni totiž mohou být vděční za něco jiného než vy. Důležité je, že je vděčnost součástí jejich života.
