Lidé se životem nechávají vést svými smysly. Jeden přitom ale upřednostňují více, než by měli. Jde o zrak. Zrakem se snaží vidět všechno, a to i v partnerských vztazích. Často tak dochází k tomu, že jeden partner druhého sice vidí, ale nevnímá jeho podstatu, nepozná, jaký jeho protějšek ve skutečnosti je. Druhého hodnotíme podle jeho vzhledu, často ho i vidíme v rámci jeho činů, ale ani tak nemůžeme plně obsáhnout jeho podstatu a pravé já, pokud ho nebudeme vnímat i srdcem. Co by se stalo, kdybychom o zrak přišli? Na co bychom ve vztahu byli odkázaní? Jistý citát praví, že slepota odděluje člověka od věcí, hluchota potom od lidí. Zkuste se tedy zaměřit na svého partnera z trochu jiného pohledu, zkuste se na něho podívat svým srdcem. I když zrak je důležitý, nemůže obsáhnout všechno. Ale naše srdce nám napoví, jak to ve skutečnosti je.
Prázdná slova a sliby bez činů
Slova mohou lhát. Činy ale nikoliv. Když jedinec mluví, vyzařuje ze sebe určitou energii. Když je vše v pořádku, energie koresponduje s jeho slovy a vy poznáte, že vám říká pravdu. Že vám skutečně sděluje, že vás miluje. Slova jsou procítěná, jsou v nich emoce, a především se odrážejí v jeho činech. Nikdo na světě není schopen vyzařovat jinou energii, která by byla v rozporu s jeho vůli. Tato energie nemůže lhát, nemůže klamat. Proto si během partnerových slov poslechněte i jeho srdce.
Tak umírají sny
Partneři by se vzájemně měli podporovat ve svých snech, přáních a tužbách. Proto může být velmi těžké zjištění, že partner při nich nestojí. Mohou vnímat, že jejich partner s jejich sny nesouhlasí, příčí se mu nebo je dokonce jistým způsobem od nich zrazuje. Takoví lidé si poté připadají na vše sami, nikdo totiž nestojí po jejich boku na cestě, kterou chtějí jít. A často se tak stane, že své sny zkrátka vzdají. Aniž by si to ale uvědomovali, odcházejí z takto nerovného boje s puncem, který už si ponesou napořád. Vzdáním se svého snu upřednostňují svého partnera před sebou samým a se svými sny zahazují i své štěstí.
Když srdce hřejí jenom vzpomínky z minulosti
Lidé chtějí žít. Užívat si život, který jim byl dán. Vždyť žijí jen jednou. Nebo ne? Vlastně je to tak, že umřeme jenom jednou. Žít můžeme začít kdykoliv a klidně i každý den znovu a znovu. Náš život není dán, každý den si tak můžeme volit novou a jinou vzrušující cestu, po které budeme pokračovat. V každém okamžiku každého dne se můžeme setkat s novou příležitostí, jak přehodnotit naše stávající myšlení, životní styl nebo přímo myšlení. Naše srdce by nemělo být zahříváno pouze vzpomínkami, ale novými zkušenostmi a zážitky. A to s partnerem nebo bez něj. Pokud svým srdcem vidíte v přítomnosti už jenom trápení, změňte to.
