Ženy si velmi rády domýšlejí. Naštěstí v tom ale nejsou samy, protože tzv. falešnými očekáváními do jisté míry trpí i muži. Občas si zřejmě každý domyslí nějakou situaci, představí si ideální řešení, očekává určitou reakci nebo chování od svého okolí. Ne vždycky se ale poté s dobrou potáže. Sice se říká, „Chytrému napověz, hloupého kopni.“, ale když ani nenapovíte ani nenakopnete, asi těžko můžete očekávat, že se lidé zachovají tak, jak byste rádi. Stát se otrokem svých vlastních očekávání je potom velmi snadné. Především pokud se jedná o „předvídání“ chování nebo reakcí našich nejbližších, které si myslíme, že dobře známe. Zklamání a lítost, že jsme se nedočkali toho, co jsme chtěli, potom mohou způsobovat problémy v našich vztazích. Přestaňte si falešnými očekáváními komplikovat život a vztahy s lidmi a uvědomte si, že…
… lidé neumějí číst myšlenky.
Do hlavy vám nikdo nevidí. Takže pokud neřeknete, jakou máte představu, smiřte se s tím, že to nemusí dopadnou přesně podle vašeho očekávání. Procházíte kolem květinářství a muž vám nekoupil růži? Neznamená to, že je to romantický analfabet, ale třeba si obchodu ani nevšiml nebo se třeba soustředil na rozhovor s vámi. Očekáváte, že váš šéf si všimne vaší píle a sám od sebe vám zvedne plat? Mezi dalšími tři sta zaměstnanci, které má pod sebou nemusí ani zaregistrovat, že jste na pracovišti každý den o hodinu déle. Lidé zkrátka neumějí číst myšlenky, takže od nich nemůžete očekávat, že se zachovají určitým způsobem. A hlavně na ně kvůli tomu nemůžete být naštvaní či se urazit.
… lidé neumějí číst myšlenky.
Do hlavy vám nikdo nevidí. Takže pokud neřeknete, jakou máte představu, smiřte se s tím, že to nemusí dopadnou přesně podle vašeho očekávání. Procházíte kolem květinářství a muž vám nekoupil růži? Neznamená to, že je to romantický analfabet, ale třeba si obchodu ani nevšiml nebo se třeba soustředil na rozhovor s vámi. Očekáváte, že váš šéf si všimne vaší píle a sám od sebe vám zvedne plat? Mezi dalšími tři sta zaměstnanci, které má pod sebou nemusí ani zaregistrovat, že jste na pracovišti každý den o hodinu déle. Lidé zkrátka neumějí číst myšlenky, takže od nich nemůžete očekávat, že se zachovají určitým způsobem. A hlavně na ně kvůli tomu nemůžete být naštvaní či se urazit.
… nemá smysl vymýšlet si hypotézy a teorie.
Takovou práci přenechte raději filosofům. Vy se zaměřte na realitu a příliš nekombinujte nebo se zamotáte do svých očekávání a teorií. Situaci, ze kterého jste vyšli zklamaní, si objektivně zhodnoťte a řekněte si, jestli vaše očekávání bylo skutečně namístě. Jestli jste náhodou jenom jinému člověku nechtěli „namontovat“ jiné vlastnosti a způsob chování, než jaký k němu normálně patří. Vyhněte se dogmatům a odložte stranou své teorie, proč k tomu či onomu nedošlo.
… nemůžete čekat zázraky.
A to ani od svého okolí ani od sebe samotných. Věci se často nedějí samy od sebe, musíme pro ně něco udělat. Realita je v tomto ohledu poměrně tvrdá. Nelze veškerá přání a cíle ponechat náhodě nebo osudu a očekávat, že se splní tak, jak chceme my. Protože prakticky jedinou jistotou, jak něčeho docílit a předpovídat tak svou budoucnost je tak, že si ji sami budeme utvářet. Ne nadarmo se totiž říká, že „život máme takový, jaký si ho uděláme“. Nelze tedy stejně jako v případě svého okolí očekávat, že budeme mít spokojený život, když pro to nic neuděláme.
