Život je velký učitel. Oproti tradičním kantorům, ale využívá velmi odlišné způsoby výuky. Zatímco ve škole dostáváme látku předem, probíráme ji a teprve poté se ji učíme aplikovat a jsme prověřováni, jestli jsme ji pochopili, život na to jde opačně. Nejdříve nás postaví před zkoušku, se kterou si musíme poradit, jak nejlépe umíme. Teprve poté, co jeho lekci nějakým způsobem překonáme, zjistíme, co jsme se vlastně učili. Na základě každé zkoušky a překážky, kterou nám život připlete do cesty, trénujeme svoje zkušenosti, abychom je potom mohli plnohodnotně použít. Pokud ale „probíranou látku“ nepochopíme, život nás bude znovu a znovu přivádět do situací či k takovým lidem, kteří mají opětovně vyzkoušet, co jsme pochopili. A dokud se z vlastních chyb nepoučíme a nezjistíme, jak na to jít správně, nepodaří se nám z tohoto bludného kruhu vystoupit. Život nás naučí, že…
…jen ty nejtěžší zkoušky nám dají sílu vše překonat.
Okamžiky, které hodnotíme jako ty nejhorší ve svém životě, jsou paradoxně těmi nejdůležitějšími, kterými si projdeme. Nejtěžší chvíle, období temna, doba, kdy máme pocit, že už nikdy nebude lépe. Zkoušky, kterými nás život zatěžuje v sobě, ale vždy nesou něco pozitivního. Pokaždé, kdy se dokáže odrazit nohama ode dna, vycházíme ze střetu vždy silnější a zkušenější. Čím horším si musíme projít, tím zocelenější takový střet opustíme. Jak díky takovým bitvám můžeme být dále v životě schopni rozeznat, co je opravdu důležité a kdo jsou naši skuteční přátelé. Ne nadarmo se říká, že co nás nezabije, to nás posílí.
…v životě není nic zadarmo.
Ačkoliv peníze jsou samozřejmě důležité, v tomto případě o ně až tak nejde. Za každým malým i velkým vítězstvím je totiž cena, kterou jsme za něj museli zaplatit. Za zlatou medailí v závodě stojí hodiny tréninku. Za vysněnou kariérou roky strávené učením. Pokud totiž nejsme ochotni zaplatit za určitou věc cenu, kterou má, potom ji připravuje o její hodnotu. Nikdy si nemůžeme svého vítězství opravdu vážit, pokud ho dosáhneme podvodem. Totéž platí i se zkušenostmi. Namůžeme je nabýt z knih, jejich hodnotu jim teprve dá to, že je prožijeme. Teprve poté z nich můžeme čerpat.
…lítost je horší než strach.
V životě prožíváme mnoho strachu. Bojíme se o své zdraví, o své děti, blízké osoby, ale třeba se obáváme i takových věcí, jako je zubař nebo známka ve škole. Život by se ale neměl žít v neustálém strachu, jinak bychom později mohli litovat všech těch věcí, které jsme mohli dělat, ale neudělali. Protože v daném okamžiku nás přemohl strach. Abychom nemuseli litovat svých rozhodnutí, neměli bychom se bát je činit, riskovat, nabývat dalších zkušeností. Strach je do určité míry zdravý, vystavuje nás novým věcem, ukazujeme nám, kde jsou naše mantinely. My bychom se ale neměli bát tyto hranice během života určitým způsobem posouvat. Lítost je totiž ve výsledku mnohem horší než strach. Strach se dá překonat, ale lítost nikoliv. A přitom stačí do „toho“ jenom jednou, abychom zjistili, jestli to skutečně chceme nebo ne.
