Jak řekl svatý Ignác z Loyoly: „Předpokládám, že je ve mně trojí druh myšlenek. Totiž nejdříve moje vlastní, které pocházejí z mé čiré svobody a vůle; a dvoje jiné, které přicházejí zvenčí: jedny od dobrého ducha, druhé od zlého.“
Myšlenka je akt, který se odehrává v mozku. Výsledek tohoto aktu přitom závisí na vnějších podnětech, které zpracováváme, našem vnitřním prožívání a rozpoložení a také zkušenostech, které máme za sebou. Nejenom, že tedy sto lidí by stejnou myšlenku zpracovalo sto různými způsoby, ale také vy můžete v každém okamžiku svého života stejnou myšlenku vyhodnotit jinak. Jde o to, jak se zrovna cítíte, co vnímáte, kde se nacházíte, kdo a co vás obklopuje, rovněž závisí na charakteru myšlenky a to, v jakou dobu k vám přichází. Myšlenkový proces rozhodně není snadnou záležitostí, ale i přesto byste měli zhodnotit, jestli jsou vaše myšlenky opravdu tak nevinné a nepodstatné, jak se tváří.
Nejen hlas může měnit, stačí i myšlenka
Myšlenky, které se z fyziologického hlediska dějí v mozku, můžeme proměňovat v činy. V podstatě by se dalo říct, že za každým činem stojí nejdříve myšlenka, která ho zrodila. A to ať už to byla myšlenka, která byla vyslovená nahlas, nebo proběhla pouze vaší hlavou. Je v tom ale vlastně rozdíl? Může „revoluci“ skutečně způsobit jenom myšlenka, která byla vyslovená nahlas? Nebo mohou i zamlčené myšlenky mít své vlastní důsledky? Jako příklad lze uvést, když se vám honí hlavou smutné myšlenky. Do jisté míry se to jistě odráží i na vašem vzhledu, tváříte se nevesele, máte svěšené koutky úst, vodové oči. I když jste myšlenky ponechaly pouze ve svém nitru, odrážejí se ve vašem chování. Stejně tak své okolí ovlivníte i nevyslovenými šťastnými myšlenkami, protože i ty se budou ve vás odrážet. Myšlenky zkrátka nejsou jenom bezvýznamné myšlenky.
Ovládají myšlenky nás nebo mi je?
Toto je velmi ošemetná otázka. Někdo by jednoznačně řekl, že myšlenky jsou naše výplody, a tedy jejich podobu ovládáme my. Je tomu ale skutečně tak? Co takoví náruživci, paranoici nebo rovnou vrazi? Většina z nich své činy udělala proto, že poslouchala své myšlenky. A co hůř, vyhověla jim. A co třeba, když jste smutní – jste smutní kvůli trudným myšlenkám, které se vám honí hlavou, nebo ty myšlenky vycházejí přímo z vás?
Zde přichází otázka svobodné a silné vůle. Neměli byste být otrokem svých myšlenek. Ale jak toho dosáhnout? Meditace nebo nahrazování jedné myšlenky jinam vedou stále jen do slepé uličky. Když si budete myšlenky všímat, zohledňovat ji nebo ji dokonce popírat, budete ji tím vlastně přiživovat. Nevšímejte si svých myšlenek, nechte je padnout hlady, neposílejte jim svou duchovní energii. Jedině tak zvládnete usměrnit změť, která se vám obvykle honí hlavou.
