Kritika je obecně přijímaná jako něco špatného. A to i přesto, že je definována jako činnost hodnocení, posouzení, ocenění. Obzvlášť v posledních letech, především s rozvojem sociálních sítí, mnoho lidí takové hodnocení svého života vyžaduje. Nestačí jim jejich vlastní názor, myšlení, spokojenost. Chtějí slyšet od ostatních, že jejich chování, myšlení, oblečení či rovnou celý životní styl, jsou v pořádku. O to těžší je pro ně potom poslouchat negativní kritiku, kterou si berou osobně, i když pochází od anonymního pisatele. Kritika by ale neměla být bezvýhradně akceptována či vztekle odmítána. Každá kritika, která nás nějakým způsobem skutečně zasáhla a nemůžeme se s ní tak snadno srovnat, vyžaduje, abychom si na její konto položili hned několik otázek.
Je kritika na místě?
Jak říká jedno rčení – „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.“ Promyslete si, jestli kritika, která vás stihla, je vlastně vůbec na místě. Mezilidská komunikace je velmi složitý proces, přičemž některá slova, která jsou sice směřována vám, ale tak úplně pro vás třeba být neměla. Frustrovaný, opomíjený, zmatený, naštvaný či smutný člověk někdy potřebuje pro své emoce najít hromosvod a jako vhodný kandidát na tento post se mu můžete jevit zrovna vy. Zaměřujte se tedy pouze na kritiku, která zná celou hloubku záležitosti, a nejen její povrchní část.
Od koho kritika přichází?
Další otázkou, kterou byste si měli položit, je, jaká je osoba, od které kritika vlastně přichází. Je to váš dobrý přítel? Člověk, který vás skutečně zná? Nebo je to jenom někdo, kdo šel náhodou kolem? Právě v této chvíli můžete snadno mezi svými přáteli a blízkými poznat ty, kterým na vás skutečně záleží. Protože kritik by se měl do své práce pouštět pouze ve chvílích, které to vyžadují. Falešný kritik, který pouze kárá naopak za každou cenu musí ukázat postoj já-jsem-ti-to-říkal. Nenechte si radit od člověka, který to s vámi nemyslí dobře. Člověk, od kterého byste měli kritiku přijmout, by měl být ve své podstatě čestný, slušný a moudrý.
Byla kritika správně formulována?
Vzteklý vzkaz, plný chyb a sprostých slov rozhodně nelze brát jako podnětnou kritiku. Kritika, ať už kladná nebo negativní, by měla mít určitou formu. Správně sepsaná kritika by měla být hodnotným textem, který by se pisatel nebál ukázat ani vlastní matce. Teprve poté ji lze vzít na vědomí a zamyslet se, jestli se kritik v něčem netrefil do černého.
Byla kritika správně pochopena?
Nikdo nemá rád, když druhý poukazuje na jeho chyby a nedokonalosti. Všichni jsme ale jenom lidé a takových „chyb“ máme každý mnoho. I mistr tesař se někdy utne. Proto je potřeba se nad dobře míněnou kritikou zamyslet – nenachází se v nakonec i trochu pravdy? Kritika tu není od toho, aby nás srážela na kolena či aby si na nás někdo vylil svou frustraci. Kritika je tu proto, že jenom díky této zpětné vazbě můžeme být lepší.
